Dobrý den všem,
tento článek popisuje mou aktuální cestu fotografickou technikou. Docela jsem se rozepsal, tak si udělejte větší hrnek toho co máte rádi a jdem na to.
Musím Vás hned na začátku upozornit, že nepatřím do skupiny fotografů pěstí hrdě bijících se do prsou a do krve se hádajících na diskuzních fórech za svou značku. Baví mě sledovat novinky na trhu a klidně se občas i laicky jak blbec zeptám, když nevím a zajímá mě to. Zkráceně, nemám potřebu jakkoliv kritizovat značku Nikon. Dala mi toho neuvěřitelně moc, stále poskytuje špičkovou foto techniku, maximální možný výkon pro profesionální fotografy a svým způsobem mi bude chybět to velké železo v ruce. Při loučení se s každým prodaným kusem mi hlavou projedou nejlepší momenty a fotky, které jsme spolu cvakli. Hlavně to úžasné zpracování objektivů Sigma. Těsně před rozhodnutím o přechodu na jinou značku jsem používal těla Nikon D810 a D700 jako záložní, z objektivů fantastický zoom Sigma 24-35 f2, portrétní špičku Nikon 85mm f1.4 a Sigmu 135mm f1.8 doplněnou o manuální ultrašíro Irix 15mm f2.4. Do studia mi často stačila i géčková padina v 1.8.
Pokud byste chtěli porovnat technické parametry aktuálních novinek obou značek, klikněte sem.
A tady je porovnání rozměrů ze stejného webu (zdroj: cameradecision.com)
Prvním spouštěcím impulsem pro přechod k jiné značce je focení svateb. Tahat se deset až dvanáct hodin s fotákem vážícím okolo dvou a půl kila mně osobně dělalo velký problém. Zápěstí po několika hodinách začíná protestovat a večer už mě občas braly i křeče. Mám na chlapa poměrně drobnou dlaň s prsty klavíristy a ani speciální cviky ve fitku mi nějak výrazně nepomohly.
Tím silnějším faktorem ale bylo to, že jsem focení začal vnímat jako práci, což je svým způsobem v pořádku, ale vytratila se radost a chuť vzít jen tak foťák kamkoliv ven a prostě si pro radost cokoliv vyfotit. Nechtělo se mi totiž znovu a znovu balit kilogramy do batůžku a po zkušenosti z Bornea a Srí lanky, kde jsme nosili od 12-15 kg v obrovském vedru mě prostě chuť nabalit poctivé fotoželezo na záda opustila. Už od konce prázdnin se mi v hlavě vlnila potřeba s tím něco dělat. Moji hlavu opustila myšlenka: velkej foťák, „velký“ fotograf…
Kdykoliv potřebuju udělat důležité rozhodnutí, vezmu tužku a papír a napíšu fakta pro a proti a podle výsledku se rozhodnu co s tím. Od začátku jsem věděl, že pro svou práci potřebuju full frame snímač. Fotím často koncerty a klubové akce ve špatném světle, tady pro aps-c prostě není místo. Tím okamžitě odpadly konkurenční značky Fuji a Olympus a protože Nikon ve své výbavě zatím nenabízí žádné malé a lehké těla, bylo jasno. Jdu si vyzkoušet Sony.
Stojím v brněnském Megapixelu, držím v ruce tělo A7RII s objektivem Zeiss 85mm f1.8 a přichází první šok. Nedá se to ovládat, nikde žádný viditelný tlačítka, pomocný display a všechno mi trvá neskutečně dlouho. Tím dalším opařením je elektronický hledáček. „Tvl, co to na mě tak šíleně svítí…..“ říkám si při pohledu skrz kameru, „a proč sakra nemůžu zaostřit na tu paní co tu zrovna uklízí podlahu?“ Ne, za tohle mi to opravdu nestojí, s tímhle fotit prostě nebudu, ste se zbláznili ne? Honí se mi rozladěnou hlavou po odchodu z prodejny. Halekal jsem si samozřejmě mnohem víc, ale nechci ztratit čtenáře A7RII, tak si zbytek nechám pro sebe :).
Pár týdnu na to se na trhu objevuje očekávaná novinka od Sony, tělo A7RIII a její parametry ukazují, že půjde o velkého konkurenta nejnovějšího Nikonu D850. FX snímač s velkým rozlišením, výklopný display, video se 120snímky za sekundu ve full HD a k tomu 10fotek za sekundu. Okamžitě zaostřeno, tohle je vše co chceme pro svatební a portrétní focení v „kapesním“ balení, navíc s dobrým videem a možností to vzít kdykoliv na vycházku.
Týden po vydání na českém trhu běžím do www.pujcovnafototechniky.cz a beru tento malý-velký foták na víkendový test. V té chvíli ještě netuším, že už ho nevrátím a vlastně tím nastartuju celou migraci k této značce. Od Viktora přichází nabídka perfektní ceny s bonusem tří leté záruky v ČR. Nicméně, tři dny jsou na test docela málo, nestíhám v končící sezoně pořádně fotit a tak prosím ještě o pár dnů navíc. „Ale beze všeho“, ozvalo se z druhé strany sluchátka…
Ze začátku je to podobný boj jako při návštěvě v Megáči. Jen se mi tentokrát nikdo nedívá pod ruce a mám víc časů si s tím v soukromí hrát. Po pár dnech si musím přiznat, že mi tenhle dobře zpracovaný prcek, byť trochu nevzhledně hranatý, začíná přirůstat k tělu. Velké poděkování patří Honzovi Tichému a klukům ze SONY GANGU, kteří mi ochotně pomohli, když jsem byl často totálně v pasti.
( Srovnání velikosti a váhy obou systémů s objektivem 85mm f1,4. Při této sestavě Nikon dokonce poráží Sony o 13gramů )
Pokud jste dočetli až sem, zde jsou čistá fakta, která mě nakonec zlomila opustit po mnoha letech žluté pozadí Nikon brandu.
1) ostření na oko – namáčkutím navoleného tlačítka systém automaticky vyhledá oko, na které stále ostří i při pohybu foceného
2) možnost pořídit malé a světelné objektivy SONY (28, 55, 85mm 1.8)
3) 10snímků za sekundu s tichou závěrkou (nikdo neslyší že fotíte)
4) 5ti osá stabilizace čipu, zkoušel jsem udržet 85mm na 1/30 a bylo to ostré
5) lepší kvalita výstupu při menším hmotnosti i velikosti
6) výrazně jednodušší manuální ostření pomocí zebry či kontrastních bodů
7) možnost přemapovat všechny tlačítka podle vlastních potřeb
8) konečně dva sloty na SD karty a výkonná baterka
9) možnost bleskově přepínat mezi formáty fotek 3:2 nebo 16:9
10) okamžité odeslání fotky do telefonu jedním tlačítkem
11) parametry videa (120fps 1080i + 4k video)
12)vycházející aktualizace firmware pro těla i objektivy, které často přináší rychlejší ostření systému
Tady jsou naopak věci, se kterými se po necelém měsíci stále peru
1) obsáhlé menu a funkce, které asi nikdy nevyužiji
2) pohled přes elektronický hledáček mi ještě dělá občas problémy, někdy se obraz lehce sekne
3) SD karty, nějak v ně už nemám důvěru a velké pevné CFka mi trochu chybí
4) výměna objektivů, tlačítko uvonění bajonetu je dost nesmyslně umístěný pro rychlou výměnu
5) některé tlačítka jsou dost malé a na moje drobné ruce, hlavně AEL button
6) přesnější nastavení funkce blesků v menu těla, tady SONY hodně zaostává
7) pořád mi ještě nesedí jas hedáčku s výslednou fotkou
8) u bezzrcadlovek nefunguje pomocný AF na blesku!
Jestli se ptáte jako já, co je to ten EYE autofocus, mrkněte na tohle video, stačí prostě podržet tlačítko :)
Na 810 mi u focení výrazně chyběl výklopný display, ať už při focení svateb, nebo třeba na koncertu, když jsem se potřeboval dostat s foťákem nad tleskající publikum a už neviděl přesně co fotím. Další velkou výhodou je elektronický hledáček, kde vlastně online vidíš nastavení expozice tak, jak bude přibližně vypadat po zmáčknutí spouště. Výrazně tak zkrátíš čas při nastavení ideální potřebné expozice a testování, co by asi tak mohlo být pro danou scénu ideální. Navíc jdou rawy v postprodukci krásně ohýbat v rozmezí +/- 5EV. Snímače už jsou jak v D850 tak A7RIII opravdu na špičkové úrovni.
Aktuálně hledáme náhradu za ultra široké ohnisko 15mm, které používám pro focení interiéru a také nějaké tele pro focení portrétů. V hledáčku je také třeba manuální 135mm od Samyangu se skvělou světelností f2. Co se ovládání menu týče, ano psal ho blbec, co programuje Playstation, na první pohled. Na ten druhý si všechny důležité funkce namapujete do složky FAVORITES pro rychlý přístup a nemusíte se protloukat složitou strukturou soňáckýho menu.
Domů jsme nakonec pořídili těla A7RIII a mladšího bráchu A7II jako zálohu a zároveň foťák pro přítelkyni.
Objektivy 28mm f2 s hmotností 200g, 55mm f1.8 s hmotností 281g a těžký 85mm f1.4 GM pro špičkový portrét. 2x blesk s TTL a HSS od Godoxu včetně řídící jednotky.
A víte co mě na tom vlastně baví úplně nejvíc?
Můžu do batůžku naházet celou tuhle ultra lehkou sestavu, přihodit 13″ Macbook PRO, nejlehčí stativ Manfrotto BeFree s video hlavou a klidně si zmizet fotit na druhou stranu světa z které můžu posílat hotové profi fotky. Po návratu nebudu muset vůbec nic řešit, protože to prostě jen vezmu a půjdu fotit úplně stejně jako s technikou Nikon (na cesty by bylo ideální vyměnit těžkou 85 f1.4 za o hodně lehčí f1.8). Navíc mám k dispozici velice slušné parametry videa a můžu kdykoliv vypomoct kolegům kameramanům při větších zakázkách.
Se SONY systémem jsem zatím vyfotil jen jednu ostrou akci a výsledek najdete na mém FB profilu.
Subjektivně mi výstup z A7RIII přijde více kontrastní a jednotlivé pixely jsou zřetelněji čitelné, než z 810, kde byl zase obraz příjemně „placatý“ a při postprodukci si člověk mohl ohýbat raw hezky od základu jak potřeboval. Obraz z R3 leze fakt parádní a všechny objektivy mi přijdou extrémně ostré.
To je zatím vše, díky že jste dočetli až sem. Zanechte klidně feedback a rád odpovím na cokoliv.
Nechám tento článek otevřený pro další editaci a uvidíme co se z toho dál vyklube.